Na první pohled by se mohlo zdát, že žijeme ve zlaté éře. Nové technologie vznikají tak rychle, že se v tom obyčejný smrtelník ztrácí. Mobil, který byl včera nový, za pár měsíců nikoho nezajímá. Všechno plyne tak rychle, a speciálně čas strávený za monitorem.
Začalo to počítačovými hrami. Dítě se zavřelo do pokoje a bylo schopno zde prosedět celé odpoledne ovládáním namalované postavičky. Samozřejmě musíme vzít v potaz i to, že ne každá rodina si mohla počítač dovolit. Pak se objevil internet, něco doposud nepředstavitelného. Nabízel takové možnosti, až se tomu nechtělo věřit. Věděl všechno! Úplně všechno. Člověk měl pocit, že jeho osobní znalosti ztrácí smysl, vždyť všechno je na internetu. Netrvalo to ani pár let, a pak to přišlo. Sociální sítě.
Prvním gigantem v této oblasti se stal bezesporu Facebook. Kdo nemá Facebook, jako by nebyl. Lidé se naučili se svým širším okolím sdílet věci, o kterých se dříve vůbec neměli potřebu bavit. Co viděli za film, co jedli k obědu, koho potkali na ulici. Osobní kontakt mezi lidmi byl a je pomalu ale jistě nahrazován tím internetovým. Když se dva přátelé po čase potkají, nemají si co pořádně říct, protože všechno podstatné napsali na „zeď‘. A tak si vedle sebe sednou, zapnou mobily a koukají na „zeď“ někomu jinému.
Postupem času se začaly vynořovat další sítě a my, jakožto zvídaví lidé, jsme do nich byli nenávratně lapeni. Přišel Snapchat, Instagram, … A tak se k textu už naplno přidal obraz. Teď už jsme mohli opravdu nahlédnout do obýváku lidí, kteří by nás do něho za normálních okolností nikdy nepozvali.
A tak vyvstává otázka: Jsou pro nás sociální sítě přínosem, či ztrátou? Na tuto otázku by si zřejmě každý měl odpovědět sám, ale jisté náznaky výhod i nevýhod by tu byly. Jednoznačně největší nevýhodou je závislost. Ano, člověk opravdu může být závislý na tom, aby věděl, co měl jeho oblíbený Youtuber k obědu. Na druhou stranu nám sociální sítě umožňují být v poměrně těsném kontaktu s lidmi, se kterými se v reálném životě nemáme příliš šanci vídat. Teď už jen tedy najít zdravý balanc, a to je to nejhorší. Skvěle to vystihuje citát Marka Zuckerberga, zakladatele Facebooku a tím i osmého nejbohatšího člověka planety: „Otázkou není,co chceme vědět o lidech. Otázkou je, co chtějí lidé říct sami o sobě.“